Jak děti správně motivovat?
Pokud dítě ve škole neprospívá nebo neuspěje, dospělí v něm vyvolávají pocit, že si za to může samo. „Neučil ses dost“, „vše máš ve svých rukou“. Jedná se o velký mýtus s nebezpečnými důsledky. Pokud by bylo vinné dítě, znamená to, že systém je v pořádku a není třeba se jím zabývat. Právě ten je však postaven takto: všechny děti ve třídě se ve stejnou dobu učí stejné věci stejným způsobem. A to podle PhDr. Jany Nováčkové, CSc., české psycholožky a spoluautorky konceptu i kultovní knihy Respektovat a být respektován nutně vede k selhávání části dětí.
Některé děti v tomto systému „nemají šanci, což je velmi nehumánní“. Učí se věci, které jim nedávají smysl, na které nejsou zralé nebo k nim nemají dispozice. To znamená, že natož šance pro vznik vnitřní motivace. Právě o tomto problému jsme si povídali v našem rozhovoru. Dozvíte se, proč by rodičům i dětem prospělo změnit přístup ke škole a známkám, což znamená „přibírat dítě ke spolurozhodování“ o svém životě a vzdělání, nebo odkud se bere naše nedůvěra k dětem.
Psycholožka Jana Nováčková o vnitřní motivaci obšírně vyprávěla právě na Konferenci domácího vzdělávání 2021, kterou organizovalo občanské sdružení Domácí vzdělávání na Slovensku v přednášce: Motivace dětí. Vysvětlila pojmy vnitřní a vnější motivace, protože v jejich chápání stále přetrvává řada nejasností, stejně tak důvody, proč jsou pochvaly nebezpečné a škodlivé a jak správně dítě oceňovat a poskytnout mu zdravou zpětnou vazbu.
Projděme si ve zkratce obsah inspirující přednášky, ze které následně vychází náš rozhovor. Pokud si totiž o vnitřní motivaci chceme povídat detailněji a vysvětlit si, jak ji dětem navrátit, potřebujeme si ozřejmit, jak snadno se dá zničit, respektive vyměnit za vnější…
Vnitřní motivace: CHCEM to dělat, baví mě to, naplňuje a dává smysl
Pokud bychom velmi jednoduše chtěli definovat vnitřní motivaci, řekli bychom: věnujeme se tomu, co jsme si vybrali my sami, ne někdo jiný. Věnujeme se činnostem, které vyvolávají příjemné pocity, uspokojují naše potřeby, baví nás a dávají smysl. Patří sem i činnosti, které nás možná nebaví, ale vidíme v nich smysl a proto je budeme dělat, jak nejlépe umíme.
Motivací se zabývá teorie sebeurčení amerických psychologů Edwarda Deciho a Richarda Ryana. Fakt, že si vybíráme, tedy svobodně rozhodujeme o svém osudu a životě, se definuje jako sebeurčení. Lidé, kteří mají vysokou míru sebeurčení, se cítí být pánem svého života, překonávají na této cestě překážky a pozitivně prožívají to, co dělají. Dosáhnou ji v dospělosti zejména dětí, které měly možnost v dětství dělat činnosti převážně z vnitřní motivace.
Všechny děti se rodí s vrozenou potřebou zkoumat své okolí, učit se, rozvíjet. Jsou vybaveny schopností vybírat si ty podněty, které přispívají k růstu a rozvoji, řízení života po svém. Podle autorů teorie sebeurčení je pro vnitřní motivaci zapotřebí, aby byly uspokojovány tři základní psychologické potřeby: potřeba autonomie, potřeba cítit se kompetentní a potřeba kvalitních vztahů. Tradiční škola a také tradiční rodinná výchova tyto potřeby moc nenaplňuje.

Kvalitní vztahy, to jsou především vztahy na bázi respektu. Respekt definují autoři konceptu Respektovat a být respektován jako ohled na lidskou důstojnost, odlišnosti, potřeby jiných lidí i ty vlastní. Nikoho neměnit, nenutit prostřednictvím trestu či odměn, nemanipulovat pochvalami. Dítě nepotřebuje tlak zvenčí. Rozvíjí se vlastním tempem a zájem o činnosti projevuje přesně podle toho, na co právě dozrálo (včetně čtení, psaní, učení se vědomostí).
Tradiční škola se bez vnější motivace neobejde
Psycholožka Nováčková je známá kritickým postojem k tradičnímu školnímu systému, který u nás od svého vzniku zůstává nastaven jako povinnost školní docházky s přesně stanoveným učivem a hodnocením dětí, jak jej zvládli. Bez ohledu na individuální vývoj dětí, odlišnosti, zralost, vnitřní nastavení, schopnosti či talent.
Nezbytným důsledkem takového přístupu k dětem – jak k homogenní mase – je podle ní ničení vnitřní motivace, tak důležité a klíčové pro spokojený život. „Základní charakteristikou vnější motivace je, že někdo jiný nám říká, co máme dělat, co si máme vybrat.